Sirota o Olomouci, zásnubách na ledě i USA: Univerzitní cesta? Doporučuju
Jakub Sirota
|
Foto: Michal Struž, hc-olomouc.cz
Olomouc přivedla pro novou sezonu zajímavé jméno – Jakub Sirota po sedmi letech opustil zámoří. V březnu dokonce požádal přímo na ledě svou přítelkyni o ruku a plánuje dálkově dodělat magistra.
Sirota si v univerzitní lize za Maine vybudoval velkou roli. V uplynulé sezoně dokonce dělal týmového kapitána a s šestnácti body ze 36 utkání byl nejproduktivnějším obráncem svého celku.
Proč jste zvolil návrat do Evropy?
Já jsem samozřejmě chtěl zůstat v Americe, doufal jsem, že dostanu po sezoně NHL nabídku, ale ta nepřišla. Dostal jsem zkoušku na farmě v Iowě (farma Minnesoty Wild – pozn. red.), to byla skvělá zkušenost, ale bylo to tam hodně nabité. Nepovedlo se mi to. Můžu ale pokračovat v hokeji – Olomouc o mě projevila zájem.
Měl jste i jiné nabídky?
Jo, agenti to zkoušeli všude možně, ale zájem se nikde nevytvořil na takovou úroveň, aby se podepisovala smlouva. S panem Fürstem (generálním manažerem Olomouce – pozn. red.) a trenéry jsme se sešli asi v polovině května, sdělili mi své představy a já věděl, že lepší nabídku ani dostat nemůžu. Mám to blízko domů. Oni navíc měli zájem, tak jsem se nechtěl ani cpát někam jinam.
„Já jsem samozřejmě chtěl zůstat v Americe, doufal jsem, že dostanu po sezoně NHL nabídku, ale ta nepřišla."
Poprvé v kariéře tak okusíte českou extraligu…
Možnost zůstat v Americe ani nebyla. Nepovedlo se to, další možnost byla podepsat smlouvu v AHL, ale to je těžký. Nemusíte hrát ani jeden zápas na farmě. Bylo by to na nervy, chtěl jsem si to vyzkoušet hrát doma, aby se rodina nebo kamarádi mohli dojít podívat.
Byl čas sledovat extraligu ze zámoří?
Takhle jsem to celkově nesledoval. Ale své kamarády z vysoké školy ano – třeba Adriána Holešinského, který je v Plzni. Zároveň jsem pak sledoval kamarády ve Zlíně, když bojovali o baráž.
Ptal jste se Adriána na extraligu?
Určitě ano. On sice začal prvně na Slovensku, ale pak přešel do Česka. Říkal, že to je kvalitní soutěž a není tak jednoduché se zde prosadit jako na Slovensku. Je nadšený a spokojený.
„Některým lidem se to nelíbilo, představují si zasnoubení jinak a mají to jako intimní záležitost. Já to intimně ale bral, i když to bylo na kamerách. Měl jsem tam své kamarády a mí rodiče tam byli také. Byl jsem nadšený."
Co tedy od české nejvyšší soutěže očekáváte?
Jedna změna bude velikost hřiště. V Americe je to úplně jiný. I chlapský hokej je ale jiný, nebruslí se tak rychle, hraje se to více s rozvahou a rozumem. To je podle mě má silnější stránka. Snad mi to sedne.
Proberme vaši sedmiletou kapitolu v USA. Začněme od konce, v březnu jste požádal přímo na ledě přítelkyni o ruku. Sklidil jste velký ohlas, že?
Rodina a známí se ozývali. Bylo to příjemné, že jsem to se všemi sdílel. Některým lidem se to nelíbilo, představují si zasnoubení jinak a mají to jako intimní záležitost. Já to intimně ale bral, i když to bylo na kamerách. Měl jsem tam své kamarády a mí rodiče tam byli také. Byl jsem nadšený. Po Vánocích jsem o tom přemýšlel, probral jsem to s trenérem a dali jsme to dohromady. Povedlo se to.
Kde si řeknete „ano“?
Svatba bude další léto v Česku, Amerika je na tom jinak ohledně finanční stránky svateb. (usmívá se)
Jak se vám zámoří opouštělo?
Naštěstí tam ještě jednou nohou jsem. Snoubenka tam bude dodělávat školu na New York University a bude tam ještě dva roky. Věřím, že se já za ní vrátím, nebo se tam vrátíme spolu. Ameriku mám rád.
Nerozmlouvala vám snoubenka cestu do Evropy?
To úplně ne, museli jsme se na tom oba nějak shodnout. Ona byla se mnou na vysoké škole v Mainu, byli jsme tam spolu čtyři roky. Měli jsme vytyčenou společnou cestu, ona se tehdy přizpůsobila mně. Já jsem říkal, že pokud má svůj sen a chce jít do New Yorku, tak ať tam jde.
Zásnuby Jakuba Siroty | Foto: Simon French, University of Maine
Bude vaše snoubenka létat na zápasy do Česka?
Přes Vánoce tu určitě bude, pak se uvidí, zda i na podzim nebo na jaře. Už dříve jsme měli vztah na dálku, nebude to nic nového. Naštěstí lety z New Yorku nejsou tak těžké.
Vy máte bakaláře z marketingu a managmentu. Jak to budete mít se školou teď?
V květnu budu dálkově dodělávat magistra – obor obecný byznys. Pět z deseti předmětů mám hotových. Přes léto dělám šestý a po dvou budu dělat na podzim i na jaře.
Stíhat to půjde v pohodě, ne?
Já myslím, že určitě. Výlety do Karlových Varů jsou dlouhé, takže tam na to bude hodně času. (směje se)
„Snoubenka tam bude dodělávat školu na New York University a bude tam ještě dva roky. Věřím, že se já za ní vrátím, nebo se tam vrátíme spolu. Ameriku mám rád."
Jak vůbec probíhal běžný den na univerzitě?
Miloval jsem to. Jednu dobu to bylo třeba tak, že jsme měli tréninky dopoledne a od 12 hodin do pěti odpoledne chodil člověk do školy. Každý to měl ale nastavené jinak. Pak to bylo naopak – dopoledne škola a odpoledne tréninky. Od pondělí do čtvrtka je člověk doma a poté cestuje na zápasy. Hraje se pátek a sobota proti stejnému týmu a v neděli je volno.
Potkal jste se v NCAA i s někým, kdo je nyní hvězda NHL?
Pár z nich si zahrálo NHL zápasy, Jeremy Swayman chytá například za Boston. On byl se mnou dva roky na vysoké škole. Hodně kluků proti nám hrálo, kteří už jsou v NHL. Naše konference je hodně kvalitní, jsou tam všechny bostonské školy a často jsou nabité prvními nebo druhými koly draftu…
Jakub Sirota | Foto: Michal Struž, hc-olomouc.cz
Univerzitní cestu v USA byste tedy všem mladým hráčům doporučil…
Jednoznačně. Podle mě je velká škoda, že systém na to není tak nastavený a hodně lidí o tom ani neví. Chápu, že kluby si vychovávají hráče a nechtějí, aby někam odcházeli, ale ve Finsku nebo Švédsku to je nastavené tak, aby se daní hráči postupně posouvali a zlepšovali. Vysoká škola je neskutečná v tom, že má člověk jistotu, že bude delší dobu na stejném místě. Většinou čtyři roky, pokud si plní své povinnosti. Během těch let se může vyvíjet. Když se někdo rozhoduje v juniorském věku, zda bude hrát profesionální hokej, nebo skončí úplně, je to velmi těžké. Někdy se ztratí a začne se ptát po první nebo druhé lize a už nemá takovou šanci.
Navíc se to dá dotáhnout až do role kapitána univerzitního týmu. Vám se to v minulém ročníku povedlo.
Podle mě jsem k tomu dospěl. Když jsem byl ve třeťáku, tak nám bohužel umřel trenér, nastoupilo nové trenérské vedení a sedl jsem si s nimi. Postupně jsme si vybudovali vztah a dostalo se to až k tomu, že jsem byl kapitánem.
„Vysoká škola je neskutečná v tom, že má člověk jistotu, že bude delší dobu na stejném místě. Většinou čtyři roky, pokud si plní své povinnosti. Během těch let se může vyvíjet."
Teď vás čeká nová výzva. Co vůbec o Olomouci víte?
Vím, že tady jsou skvělí fanoušci a celé město žije hokejem. Vzhledem k tomu, jaké tu jsou prostředky, tak ten tým měl skvělé úspěchy. Vždy vytěžilo co nejvíc.
Jste rodákem z Kroměříže. Budete do Olomouce dojíždět?
Hledal jsem si byt, už mám něco domluveného. Budu chtít být tady. Dojíždění je náročné a bude jednodušší být zde.
Jakub Sirota | Foto: Michal Struž, hc-olomouc.cz
Share on Facebook
