Na zimák můžu jezdit každý den na kole, říká Kopta. Jak je v Nice spokojený?
Foto: https://elite.nicehockey.fr/
Po dvou letech ve Vsetíně zvedl kotvy a vydal se vstříc dalšímu zahraničnímu angažmá. Ondřej Kopta zvolil slunné Nice a první rok na Azurovém pobřeží se mu poměrně vydařil. „Spokojený člověk nemůže být nikdy, ale s přihlédnutím k postavení týmu v tabulce to nebylo tak zlé,“ tvrdí čtyřiadvacetiletý útočník. Kam povedou jeho další kroky?
Máte za sebou první rok ve Francii. Jak byste ho zhodnotil?
Byl to další rok se spoustou nových zkušeností. Myslím, že po hokejové i životní stránce jsem byl ve Francii spokojený. Jako hokejová destinace mi přišlo ze začátku Nice docela zvláštní, ale je to krásné město u moře, kde po většinu roku panuje teplé počasí.
Co pro vás bylo při odchodu do zahraničí nejtěžší?
Vysloveně nejtěžší nebylo nic, ale kdybych měl něco vybrat, tak je to francouzština. Protože umím celkem dobře anglicky, tak s domluvou v týmu nebyl žádný problém. Trenéři jsou ze Slovenska, takže v tomhle směru to bylo úplně v pohodě.
Do klubu před sezonou zamířili i jiní čeští hokejisté. Určitě vám pomohlo mít kolem sebe v začátcích krajany.
Samozřejmě je příjemnější mít kolem sebe někoho, s kým si můžu popovídat rodným jazykem. Měli jsme v týmu víc národností, ale všichni mezi sebou komunikovali velmi dobře, což bylo příjemné. Na ledě bylo jedno, jestli hrajete s Kanaďanem, Francouzem nebo Čechem.
„Měli jsme v týmu víc národností, ale všichni mezi sebou komunikovali velmi dobře, což bylo příjemné.“
Nice po základní části obsadilo desáté místo, mužstvo čekala skupina o udržení. Mrzela neúčast v play off hodně?
Ze začátku nám trochu ujel vlak. Hodně zápasů jsme prohráli o gól, dopláceli jsme na častá vyloučení a celkovou nedisciplinovanost. Postupem času si tým začal sedat, ale i přes lepší druhou polovinu sezony se bodové manko bohužel nepodařilo dotáhnout. Samozřejmě zklamání z nepostupu do play off bylo, ale až do konce základní části jsme byli ve hře. S neúčastí v play off jsem se setkal poprvé v kariéře, byl to trošku divný pocit.
Jak byste porovnal český a francouzský hokej?
Francouzskou Magnus ligu bych asi přirovnal k naší Chance lize s tím rozdílem, že ve Francii hraje větší počet cizinců, zejména hráčů z Kanady. Řekl bych, že liga je o něco rychlejší než u nás, ale někdy na úkor taktiky. Ta je v Česku brána vážněji.
Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz
V rámci individuálních statistik se vám poměrně dařilo, v týmovém bodování jste skončil na třetím místě. Panuje s vašimi výkony spokojenost?
Spokojený člověk nemůže být nikdy, ale s přihlédnutím k postavení týmu v tabulce to nebylo tak zlé. Byl jsem vytěžovaný v oslabení i přesilových hrách, což je velice důležité, aby mohl být hráč produktivní. Body se logicky odvíjí i od času stráveného na ledě, kterého se mi letos dostávalo více, za což jsem rád.
Jak jste ve Francii spokojený z osobního hlediska? Zvykl jste si rychle?
Francie nebyla moje první zahraniční angažmá, takže s adaptací nebyl vůbec žádný problém. Kvalita života je v Nice na vysoké úrovni, ať jde o bydlení, sociální potřeby a život jako takový. Takže se dá říct, že na dobré věci se zvyká rychle.
„Kvalita života je v Nice na vysoké úrovni, ať jde o bydlení, sociální potřeby a život jako takový.“
Nice je vyhlášené cestovní letovisko. Jak se vám líbí město?
Je to nádherné přímořské město se spoustou krásných míst, azurovým mořem, promenádou. Hodně se mi líbí malebné uličky a náměstí starého města, kde je spousta kaváren a restaurací. Slunečné a teplé počasí je v Nice po většinu roku, takže na zimák mohu jezdit každý den na kole.
Celý svět v posledních týdnech zachvátila pandemie nového typu koronaviru. Co na to říkáte?
Nikdo z nás si asi nedokázal představit, že svět bude čelit takové pandemii. Musíme být solidární, pomáhat ochránit hlavně staré lidi, pro které to je nejvíce nebezpečné. Bude to i ekonomický problém, což vidíme v českém hokeji, ale vypovědět hráčům smlouvy ze dne na den mi přijde hodně nemorální. U nás jsou smlouvy postavené tak, že to bohužel jde.
Jak se vás konkrétně dotýkají opatření francouzské vlády?
Žádná opatření se mě zatím netýkají.
Víte už, zda budete ve Francii pokračovat? Jaké máte případně možnosti?
Mám jich víc, jak z Česka, tak ze zahraničí. Všechno je zatím v jednání.
Foto: mountfieldhk.cz
Teď k vám. S hokejem jste začínal v Plzni, v juniorském věku jste odešel do zámoří. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Ano, jsem odchovanec Plzně, kde jsem vyrůstal do juniorského věku. Z domova jsem odešel v šestnácti letech a musím říct, že to pro mě byla zatím jedna z největších zkušeností. V zámoří jsem strávil dva roky a hodně mi to pomohlo, jak po hokejové, tak životní stránce. Byl jsem najednou odkázaný jen sám na sebe v cizí zemi, v té době ještě bez znalosti jazyka. Hrával jsem v týmu Niagara Ice Dogs, kde jsem poznal, jak tvrdě se na sobě dá pracovat.
Po návratu do Česka jste Plzeň vyměnil za Hradec Králové. Proč?
V té době jsem mohl hrát ještě za juniorku a zároveň jsem trénoval s A-týmem Plzně. Pan Straka mi sice nabídl víceletou smlouvu, ale probojovat se v té době do áčka Plzně bylo pod trenérem Razýmem nereálné, proto jsem byl rád, když přišla nabídka z Hradce Králové.
V dresu Mountfieldu jste si pak poprvé zahrál extraligu…
Měl jsem tam větší příležitost se dostat do extraligy. Především při působení trenéra Draisaitla a později Kýhose, kteří mi dali šanci pravidelně nastupovat. Bylo to jedno z těch lepších období v kariéře, které mi dost pomohlo se adaptovat v dospělém hokeji. Rád na to vzpomínám.
„Celkově si myslím, že Chance liga má kvalitu.“
Následně jste zakotvil v Chance lize. Co si vůbec myslíte o úrovni první ligy?
Myslím si, šla v posledních letech hodně nahoru. Jsou tam starší hráči, kteří hráli extraligu, doplněni mladšími, kteří se v dospělém hokeji teprve oťukávají. Celkově si myslím, že Chance liga má kvalitu.
V uplynulém ročníku jste hrál za Vsetín. Zůstal byste, pokud by se podařilo uspět ve finále play off či baráži?
Ano, dva roky jsem strávil na Vsetíně. Je to hokejové město, které mi přirostlo k srdci. Fanoušci tam hokejem žijí. V minulé sezoně jsme v základní části skončili na druhém místě a v semifinále play off, ale vedení klubu to bralo jako neúspěch a bez nějaké koncepce se rozloučilo s půlkou týmu, což si myslím, že byla škoda. Tak velká obměna se podepsala i na průběhu letošní sezony.
Sledoval jste letos výsledky Vsetína?
Když byl čas, tak jsem je občas sledoval. Viděl jsem i pár zápasů na internetu, volal jsem si s kamarády z týmu.
Jaké před sebou máte osobní cíle?
Pro mě je nejdůležitější, abych pomohl týmu k co nejlepšímu výsledku v sezoně bez ohledu na to, kde budu hrát. Dál je důležité, jako pro každého sportovce, zůstat zdravý. Bez toho není nic. A to přeji i všem lidem v těchto časech.
Share on Facebook
