Mladí Češi jsou ochotní se učit, poznali kanadští experti v Neratovicích
Pecku jako Stamkos a dynamit v nohou, potřebný pro rychlost NHL asi jen tak mít nebudete. Ale proč si aspoň nezkusit, jak k tomu ti borci vlastně přišli? Kouzlo těch nejlepších pomohli v Česku během uplynulého týdne poodhalit pánové Tim Turk a Lucas Lawson, dvojka respektovaných koučů hokejových dovedností, v jejichž profesních životopisech se střídají loga klubů jako Montreal či Carolina. Na kempu Michala Broše a Martina Chabady v Neratovicích jim prošly pod rukama desítky mladíků. Možná vás překvapí, koho považují za nejlepšího střelce současnosti. A mají i povzbudivé zprávy pro český hokej…
Cvičení, jaké od nich dostávají ti nejlepší na světě. Jen samozřejmě v jiném tempu. Tak vypadají tréninkové hodiny dvojice Turk – Lawson, jimž tentokrát s technikou bruslení a střelby pomáhali i finský specialista Harri Tapio a rakouský kouč Paul Ullrich. „Jsme tu, abychom svým dílem pomohli ke zlepšení mladých českých hokejistů,“ nechali se slyšet kanadští experti, které na středočeském zimáčku nadchla i nečekaná věc - chlapík v kraťasech na ledě.
Pánové, co vás na vaší práci nejvíc baví?
Tim Turk: „Pro mě je podstatné heslo ‚Dělej, co miluješ, a miluj, co děláš.‘ Každé ráno se budím s novou výzvou a nepřijde mi, že musím do práce. Naplňuje mě, že se potkávám s mladými hráči, kteří jsou budoucností hokeje, jsou jeho kořeny, ale i s hokejisty z NHL. Vidím ty, kteří pracují na svém snu a stejně tak ty, kteří ho už žijí. Tohle mě obrovsky těší, proto mám rád svoji práci. Žádný den není stejný. Neustále sice ukazuju a předávám určitou techniku, ale vždycky jiným způsobem. To je ta výzva, kterou jsem zmínil.“
Lucas Lawson: „Já nejradši sleduju pokrok, jaký hráči dělají. Loni jsme byli na dva týdny v Lotyšsku, a když jsme se tam letos vrátili, viděl jsem děti, na nichž bylo vidět, jak se zlepšily. Hned jsme s nimi mohli dělat pokročilejší věci. Nezáleží na tom, jestli se jedná o dítě, které hraje nejvyšší nebo nižší soutěž, nebo jestli jde o dospělého hráče, který míří do NHL. Důležité pro mě je vidět, že se ten daný hráč někam posouvá, zlepšuje se. Že jde nahoru.“
Není právě proto vděčnější práce s dětmi, kde toho jde hodně zlepšit, kdežto s dospělými už tolik prostoru není?
LL: „Když spolupracujeme s profíky, říkáme jim, že nám nejde o to, měnit je, ale spíš je vyladit. Jako když ladíte závodní auto, jde jen o malé detaily, které nakonec udělají velký rozdíl.“
TT: „Pro mě, ať už se jedná o mladého nebo staršího hráče, jedno jak dlouho hrají, je důležité, jestli dělají věci dobře. Naší prací je propojit jejich mysl s akcí. Ukázat jim, že něco dělají dobře z toho a toho důvodu. Pak je možnost provádět daný pohyb rychleji, silněji, vidět situace jasněji.“
Nedávno jste měli možnost spolupracovat i s finskými mladíky včetně hvězdy Laineho. Jací byli?
LL: „Vždycky když někde začínáme, první den danou skupinu pozorujeme. Sledujeme, jak ti hráči bruslí, jak se pohybují, střílí… A když jsme viděli tyhle finské kluky, Tim ke mně přijel a říká: ‚Tady nám to půjde dobře.‘“
TT: „Jo jo. Díky těmhle klukům bude naše práce vypadat parádně. Šlo o finské reprezentanty do 18 a 20 let. Ani nevěděli, jaký arzenál v sobě skrývají. Na nás jen bylo, vysvětlit jim, co přesně je třeba dělat, aby byli lepší. A oni byli tak skvělí, že to všechno dokázali vstřebat a používat. Díky tomu jsme pak vypadali dobře i my.“
Fajn. A teď mi povězte, jak jste se ze světa NHL a finských reprezentací dostali do Neratovic.
TT: „Začalo to díky skupině ruských kluků, s nimiž jsem spolupracoval. A protože z Kanady do Ruska to je pořádná dálka, hledali jsme prostor někde mezi. Oni navrhli Prahu, protože je to nádherné místo a nejsou tu drahé ledy. Tak jsme se dostali na stadion do Mělníka, bylo to v říjnu. Jenže oni chtěli, abych je viděl dvakrát do roka, ještě i v červnu. Jenže to tam není led, tak jsme před dvěma lety přišli na Martina Chabadu a Michala Broše. Zeptali jsme se, jestli k nim můžeme přivést i své lidi, kteří pod námi budou trénovat, a oni neměli problém. Vzniklo z toho zajímavé spojení. A on? (ukazuje na Lawsona) Jeho s sebou vozím v kapse. Kamkoliv jdu, jde i on.“ (smějí se)
Myslím, že si můžete gratulovat, že jste narazili zrovna na Chabadu s Brošem, dva lidi, kteří hokejem žijí. To už jste poznali?
TT: „Rozhodně. Jestli je něčí vášeň zlepšovat mladé hokejisty srovnatelná s tou naší, nemáme problém se spojit. Tihle kluci chápou, o čem to celé je a vědí, jak je to s českým hokejem. Všude ve světě se ví, že váš hokej je teď lehce na ústupu. Takže když hned začneme, třeba něco dokážeme napravit, můžeme pomoct. Proto jsme ostatně tady, abychom svým dílem přispěli ke zlepšení českých hokejistů. O to se snažíme všude po světě.“
Vím, že jste tu jen krátce, ale přesto, zaujalo vás na malých českých hokejistech něco, čím se odlišují od zbytku světa?
LL: „Jejich přístup a ochota se učit je vyšší než na jiných místech, kde jsme pracovali.“
Zrovna tuhle odpověď bych nečekal. U nás se spíš řeší, že mladí nechtějí makat.
LL: „Je to možné, ale moje zkušenost je taková. Měl jsem tu dvě skupiny, třicet dětí. Možná jsou to zrovna ti, kteří kolem sebe slyší, jak jde český hokej dolů, tak chtějí být lepší, aby to takhle nebylo i do budoucna.“
TT: „Od nás pak dostávají informace na úrovni NHL a slyší taky, že kolik úsilí do svého rozvoje vloží, tolik si s sebou ponesou. A ještě k té otázce - je super, jak se tu hokejisté podporují. Když někdo dělá něco, co ostatní cítí, že by dělat neměl, pomáhají si navzájem. To moc rád vidím. Poznal jsem tu vysoké soustředění a vysokou sounáležitost.“
Vedli jste i trénink neratovického A týmu, který hraje krajskou soutěž, a hráči trénují večer po práci. Jaké dojmy jste měli z téhle zkušenosti?
TT: „Zaujala mě obrovsky rodinná atmosféra té party. Ti kluci jsou spolu dlouho a každý z nich stál zpříma a naslouchal, snažil se, co to šlo. Vím, že než se šlo na led, měl tým za sebou přípravu na suchu, ale stejně do toho ti kluci šli s obrovskou energií. Vždycky po prvních pár cvičeních sleduju, kdo je ten, z koho nejvíc leje pot - ten se snaží nejvíc. Možná ne proto, že dělá danou techniku správně, ale proto, že se snaží, že o tom přemýšlí. Právě to ho tak rozhicuje, protože jede neustále naplno. Tady jsem viděl, že všichni ze sebe chtěli vydat to nejlepší.“
LL: „Přesně tak. Byla v tom neskutečná vášeň. Vždyť my tohle v Kanadě ani pořádně nemáme, aby amatérské týmy z okolí soutěžily jedem proti druhému. U nás se sejdou kluci, aby si proti sobě zahráli, to ano, ale vy tady trénujete pohromadě, máte soutěže, to je paráda.“
A jak jsem pochopil, chlapa v kraťasech jste v Kanadě taky na ledě nepotkali.
TT: „Ne, to fakt ne. To jsem viděl poprvé. Přišel jsem do trenérské místnosti a viděl Libora (asistenta trenéra zdejších Buldoků) jak si zavazuje tkaničky u bruslí. A ptám se: ‚To jdeš jako v tomhle?‘ A Marty (Chabada) mi hned vysvětlil, že on takhle chodí na led i v únoru. Hned jsem to dal na instagram, už to nasbíralo spoustu lajků.“
Ještě povězte, kdybyste měli vybrat jednoho hokejistu z kterékoliv doby, který podle vás nejlépe bruslí a střílí, kdo by to byl?
LL: „Vždycky zmiňuju Bobbyho Orra, Nicka Lidströma, Scotta Niedermayera a Paula Coffeyho. Když jsem sledoval na videu tyhle chlapy, uvědomil jsem si, že jestli chce někdo být dobrý bruslař, jeho cílem by mělo být, aby se po ledě pohyboval jako oni. Jde o součinnost rytmu, pohybů, zkrátka všeho. V jejich podání vypadá bruslení tak snadné. A je zajímavé, že všichni byli obránci.“
TT: „Ohledně střelby můžeme uvažovat o několika typech hráčů. Jsou tu ti, kteří pálí tvrdé bomby od modré, jako býval Al MacInnis, nebo dnes Shea Weber a P.K. Subban. Tihle kluci dokážou vmžiku vložit do střely obdivuhodnou sílu. A pak jsou tu ti, kteří umějí vystřelit skutečně rychle, svižně. Jedním z mých nejoblíbenějších střelců byl Alexander Mogilnyj. To on mě inspiroval k tomu, abych se snažil učit hokejisty střílet v co nejkratším úseku. Ne, aby telegrafovali brankáři, že se chystají vystřelit, ale aby jen švihli zápěstím a puk letěl. Mogilnyj v tom byl jeden z nejlepších. Když se budeme bavit o současnosti, tak nejlepším bruslařem je on (ukazuje na parťáka Lawsona) a střelcem kluk z Lotyšska. Jmenuje se Artur Lauta a hraje KHL (20letý útočník Omsku - pozn.). Celý život sleduju a učím hokejisty střílet, pracoval jsem se Stamkosem, když byl teenager, a spoustou dalších skvělých střelců, ale tenhle kluk má zdaleka nejlepší střelu, jakou jsem za svoji kariéru kdy viděl.“
LL: „Má pravdu. Já taky ještě nikdy neviděl nikoho takhle střílet.“
Share on Facebook
