Chybí tomu vyhranost a srážejí nás hloupé chyby, soudí o hře Bobrů zkušený útočník Zdeněk Novosad
Poněkud překvapivě se před třemi týdny objevil v dresu valašskomeziříčských Bobrů zkušený útočník Zdeněk Novosad. Před pár dny oslavil 36. narozeniny, ale i přes těžké zranění kolena, které jej postihlo vloni, na konec kariéry nemyslí. Naopak, je velmi pravděpodobné, že už brzy odejde do Francie, kde několik let působil.
Na Lapači měl vývoj utkání ve svých rukou. Už po 23 vteřinách měl možnost vstřelit úvodní gól valašského derby, ale z trestného střílení Lukáše Plška nepřekonal. Krátce před polovinou utkání sice snížil na rozdíl jediného gólu, ale domácí žádné drama nepřipustili. Odpověděli dvěma přesnými zásahy a v poklidu pro sebe rozhodli i letošní druhý vzájemný zápas.
Zdeňku, jak se seběhlo, že jste se ocitl ve Valašském Meziříčí?
„Zavolal mi trenér Honza Vavrečka. Mám domluvené angažmá v zahraničí a než odejdu, chtěl jsem pomoci Meziříčí, jestli se tedy tomu dá takto říct. Jsem tady na měsíčním hostování ze Šumperka. Jsem po plastice kolena, měl jsem špatnou letní přípravu a tady se rozehrávám.“
Nevykali vám spoluhráči, když jste se poprvé objevil v šatně?
„No, je to docela legrace. Ještě že teďka přišel Roman Škutchan, takže už nejsem nejstarší.“
Co říkáte svým novým spoluhráčům?
„Jsem překvapený, jak kluci na tréninku dřou. Jsou to mladí kluci a chtějí co nejvíc hrát. Chybí jim zkušenosti a tím zbytečně ztrácíme zápasy. Hrajeme vyrovnanou partii, ale pak přijde nějaká chybička a zápas prohrajeme.“
Hrajete na čtyři útoky asi právě proto, aby hráči získali zkušenosti, viďte?
„Asi máte pravdu. Ale to je věc trenéra a my jsme si na to už zvykli. I ta čtvrtá pětka není špatná. Všichni se snaží. I oni dokážou dát góly.“
Na Lapači jste mohl už po 23 vteřinách obrátit utkání úplně jiným směrem. Nebyl jste ještě studený?
„To ne, měl bych to dávat. Hraju tady snad pátý zápas, jel jsem už tři penalty a ani jednu jsem neproměnil. Většinou jsem v těchto situacích góly dával, trápí mě to. Plcha znám, zkrátka jsem to vyzkoušel. Ukázal mezírku mezi betony, ale udělal jsem to špatně. Měl jsem to střílet nahoru nebo vedle nohy. Je to moje chyba. Přitom jsem mohl zápas otočit. Možná by vypadal jinak.“
Ještě za stavu 1:2 jste měli šance na vyrovnání, souhlasíte?
„Měli jsme převahu, ale pak jsme dostali gól z protiútoku no a brzy se to znovu zopakovalo. To je deprimující a už se to špatně otáčí.“
Je v silách mužstva hrát v tabulce výš, než jen bojovat o poslední příčku?
„Určitě ano, ale nesmí jim soupeři bodově utéct nějak moc. Pak to mají kluci v hlavách a je to špatné. Rozhodně ten mančaft není na to, aby byl poslední, to v žádném případě. Chybí jenom trocha štěstí a navíc je sráží hloupé chyby. Schází tomu vyhranost. Výhodou je, že v mužstvu je spousta místních kluků, kteří chtějí, nevykašlou se na to.“
Domlouváte zahraniční angažmá. Kam máte namířeno?
„Byl jsem šest let ve Francii, mám tam spoustu známých, s mnoha trenéry jsem ještě hrával. Rozhoduji se mezi dvěma mužstvy, řeším to s rodinou. Během dvou, tří dnů to musím uzavřít. Asi to byl dneska jeden z posledních zápasů, co jsem letos doma hrál. Uzvidíme.“
Dá se hokejem ve Francii uživit?
„Hrál jsem šest let elitní ligu, ta je samozřejmě profesionální. Teď bych šel do nižší soutěže, do D1. I tam jsou některé profesionální kluby, ale více než polovina jsou poloprofesionální. Je tam hodně kluků, kteří ještě pracují.“
Share on Facebook
